Adventní rozjímání

Tenhle blog jsem si založila v nějakém šťastném meziobdobí, dítě bylo hodné a zdravé, já vyspaná, muž vyspanej, pes v klidu. Byla jsem plná ideálů a síly k tomu snad inspirovat a podporovat druhé. Kde že ty loňské sněhy jsou… No tam, přesně tak. Nastal čas adventního rozjímání a je nutné si přiznat, že růžové brýle nového snu jsou super, ale časem je potřeba je sundat, nebo minimálně přeleštit.

Pokračování textu Adventní rozjímání

Jak jsem málem zapomněla, že (a proč) píšu blog

Začátek měsíce byl opravdu hrozný. Malému SatAndílkovi se vyklubaly první zoubky. Dva a dva, vypadá jak malinkatej králíček. Naštěstí se to obešlo bez teplot, ale průjem a jako bonus krásnej soplopád se i tak postarali o krušné chvilky. Víte, co bylo nejhorší? Spaní… Už jsme byly na celkem slušné cestě kvalitního spánku, takže tohle přerušení bylo fakt peklo. Nejen, že se častěji budila, ale kojeni v leže nestačilo, potřebovala zvednout a pohoupat. Někdy dokonce ani nechtěla kojit, ale jenom pochovat. Bohužel dost trvalo, než mi to došlo. Jednu noc jsme se dokonce ve tři ráno museli všichni přesunout do ohrádky a hodinu a půl si hrát, než se uklidnila a znovu usnula.

Pokračování textu Jak jsem málem zapomněla, že (a proč) píšu blog