eBook: Krok za krokem k práci copywritera

Někdy v létě 2018 vydala nomádka Hanka Šormová ebook Krok za krokem k práci copywritera. Hned jsem si ho objednala a v noci toho samého dne už jsem ho dočítala. A ano, stihla jsem to i s péčí o malou K., tehdy půlroční.

Co mě vedlo k tomu, abych utratila peníze za informace, které jsem si mohla sama a zadarmo najít kdekoliv na internetu?

Čas s mou dcerou

Čas je nejdražší komodita a když je možnost ho někde ušetřit, tak neváhám. Prohledáváním webů a osobních blogů jsem se teoreticky mohla dostat ke srovnatelnému množství relevantních informací, ale strávila bych tím nespočet hodin. Navíc ebook má pro mě přidanou hodnotu v osobní zkušenosti, která mi zajišťuje, že informace v něm obsažené jsou vyzkoušené. Ano, teď určitě namítáte, že na internetu si každý může říkat, co ho jenom napadne. No jistě, to je pravda. Ale já jsem Hanku sledovala už nějakou dobu předtím, přečetla jsem její články, předchozí ebook a projela jsem si ji na FB. Prostě jsem si ji řádně prolustrovala, takže to pro mě nebyl krok do neznáma.

Peněz za eBook nelituju, byly dobře investované! =) Pokud také chcete zainvestovat do své budoucnosti, tak není nic snadnějšího než kliknout na odkaz a vytvořit objednávku!

Pokračování textu eBook: Krok za krokem k práci copywritera

Adventní rozjímání

Tenhle blog jsem si založila v nějakém šťastném meziobdobí, dítě bylo hodné a zdravé, já vyspaná, muž vyspanej, pes v klidu. Byla jsem plná ideálů a síly k tomu snad inspirovat a podporovat druhé. Kde že ty loňské sněhy jsou… No tam, přesně tak. Nastal čas adventního rozjímání a je nutné si přiznat, že růžové brýle nového snu jsou super, ale časem je potřeba je sundat, nebo minimálně přeleštit.

Pokračování textu Adventní rozjímání

Jak jsem málem zapomněla, že (a proč) píšu blog

Začátek měsíce byl opravdu hrozný. Malému SatAndílkovi se vyklubaly první zoubky. Dva a dva, vypadá jak malinkatej králíček. Naštěstí se to obešlo bez teplot, ale průjem a jako bonus krásnej soplopád se i tak postarali o krušné chvilky. Víte, co bylo nejhorší? Spaní… Už jsme byly na celkem slušné cestě kvalitního spánku, takže tohle přerušení bylo fakt peklo. Nejen, že se častěji budila, ale kojeni v leže nestačilo, potřebovala zvednout a pohoupat. Někdy dokonce ani nechtěla kojit, ale jenom pochovat. Bohužel dost trvalo, než mi to došlo. Jednu noc jsme se dokonce ve tři ráno museli všichni přesunout do ohrádky a hodinu a půl si hrát, než se uklidnila a znovu usnula.

Pokračování textu Jak jsem málem zapomněla, že (a proč) píšu blog