Jak nedám na rady okolí

Když jsem otěhotněla, všichni mi říkali „Teď honem si dodělej všechno, cos měla kdy v plánu, protože jak se ti to narodí, tak už nikdy nic neuděláš!“ No a protože já vážně nesnáším, když se mi říká, co a kdy mám dělat, tak jsem se na ně na všechny vybodla a dál jsem si jela podle sebe.

Pak se malá K. narodila a hláška prošla transformací na „Dokud neleze/nechodí, musíš toho stihnout co nejvíc pro sebe, protože jak se začne samostatně pohybovat, budeš za ní lítat a už si nic neužiješ!“ Jakože cože? To můj život jako skončil nebo co? Zase jsem je ignorovala.

Chcete vědět, jak vypadal můj život před těhotenstvím? Vlastně to bylo docela dobré, dělala jsem sporty, cestovala jsem, četla jsem a psala, experimentovala s koníčkama, zkoušela jsem různé šperkařské techniky, učila jsem se šít, háčkovat… Jen teda mezi lidi jsem moc ráda nechodila.

A v těhotenství a po porodu? Taky dobré =)

  • sportuju – několikrát denně zvedám potomka a když při přebalení nechce spolupracovat, je to jako kdybych si přidala extra závaží
  • cestuju – tu doktor, tu cesta pro plíny, výlety s kočárkem nebo nosítkem snad zmiňovat nemusím
  • čtu – vzdělávám se v copywritingu a online podnikání
  • píšu – páč co byste tu jinak dělali, žejo? =D
  • experimentuju s úklidem – aneb co se stane, když přemístím oblíbenou hračku z podlahy do kapsáře? Bingo! Potomek ji z kapsáře vrátí na zem, protože zrovna tam ji přece potřebuje mít
  • zkouším různé techniky přebalování, oblékání a krmení – mnohdy je to daleko těžší, než jakákoliv šperkařina, kterou jsem zkusila
  • šiju pořád, jen jsem z historických kostýmů přešla na praktičtější věci, třeba kapsář na hračky
  • jo to je fakt, už teda opravdu neháčkuju, cítím, o kolik jsem přišla, je to velká ztráta…

Takže tak. A víte, co jsem dělala, když byla malá K. ještě úplně maličká a spinkala? A já měla podle všech rad běhat po bytě a radovat se, že spinká a jít taky spát, nebo jíst, nebo dělat kdovíco sama pro sebe? Seděla jsem u počítače, měla jsem ji na ruce a nedělala jsem nic. Jenom jsem si užívala to, že ji mám <3

A víte, co dělám teď,  když spinká? Je jí čtrnáct měsíců, už nejenže leze, ale i chodí. Taky nic. Jen teda jídlo jsem vzala na milost =D Ale když jsem najedená, nebo když mi P podstrojuje, nechám si ji spinkat na ruce a opět se kochám tím, jak je dokonalá <3

Týjo, co jsem tímhle článkem vlastně chtěla říct? Ani nevím. Snad jen to, že by člověk neměl dát na rady okolí, který samozřejmě nejlíp ví, jak máte žít svůj život, a řídit se tím, co mu říká jeho srdce =)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *