Jak jsem málem zapomněla, že (a proč) píšu blog

Začátek měsíce byl opravdu hrozný. Malému SatAndílkovi se vyklubaly první zoubky. Dva a dva, vypadá jak malinkatej králíček. Naštěstí se to obešlo bez teplot, ale průjem a jako bonus krásnej soplopád se i tak postarali o krušné chvilky. Víte, co bylo nejhorší? Spaní… Už jsme byly na celkem slušné cestě kvalitního spánku, takže tohle přerušení bylo fakt peklo. Nejen, že se častěji budila, ale kojeni v leže nestačilo, potřebovala zvednout a pohoupat. Někdy dokonce ani nechtěla kojit, ale jenom pochovat. Bohužel dost trvalo, než mi to došlo. Jednu noc jsme se dokonce ve tři ráno museli všichni přesunout do ohrádky a hodinu a půl si hrát, než se uklidnila a znovu usnula.

Ale nakonec jsme to nějak přežily, ale všechny ostatní věci šli nějak stranou. Už ani tolik nefotím, co dřív. O psaní nemůže být vůbec řeč. Nedostatek spánku je holt prevít.

Kromě toho jsem od srpna tak nějak neviděla svou Periodu. Ne, že by mi nějak závratně chyběla, ale když máte v břiše cystu jako pěst, tak se prostě musíte nutně zamyslet nad tim, jestli ta krev náhodou neteče jinam, než by měla. Takže když jsem si udělala asi miliontej negativní těhotenskej test, seznala jsem, že je na čase zajít si na gyndu. Objednání by trvalo dlouho, tak jsem si to tam vyseděla. Kupodivu to ani netrvalo moc dlouho. Diagnóza zní „hormonální porucha“, nic bližšího nevim, prý se to nezjišťuje, protože léčba je vždycky stejná – vyvolávací injekce. Píchla mi ji do zadku a valila jsem domů. Šťastná, že neumírám. Pak jsem za dva týdny začala znova panikařit, že vyvolávací injekce nic nevyvolala. A málem jsem jela k doktorce znova, protože zmiňovaných deset dní uplynulo bez sebemenší známky změny, ale v diskuzi na FB (hanba mi!!!) jsem se dozvěděla, že to může trvat i tři týdny, než injekce zabere. Tak jsem se rozhodla dát jí ještě víkend a pak vyrazit na krevní testy. A naštěstí zabrala ještě ten den v noci! Skoro mě to rozbrečelo. Tak jsem normální? Dva měsíce panikařim, že druhý dítě nemáme kam dát a vlastně ho asi ani nechci a pak je mi líto, že nejsem těhotná. Vážně mám mlíko na mozku…

Ještě zpátky k té rýmě. Při prvním náznaku rýmečky někdy začátkem roku, jsem koupila mořskou vodu ve spreji (Physiomer Baby) a vytáhla manuální odsávačku od švagrové. No bylo to dost jekotu, ale měla jsem za to, že to pomáhá. Teď jsem si o tom přečetla víc a zjistila jsem, že jsme snad jedinej stát, kde odsávačky na rýmu jedou ve velkym. Všude jinde na ně pohlížej jako na mučení neviňátek! Tak jsem si řekla, že to taky nebudu řešit. Dokud rýma sama teče ven, tak jí neřešim a jen otírám. A víte co? Jekotu dost ubylo! Na noc stříknu mořskou vodu, aspoň do jedný dírky, a přes den jen otírám.

Tím mám o starost méně a můžu se zase vrátit k nějakému svému „udržmozekaktivní“ projektu. Žij dnes zatím trochu stagnuje, to se stydím, ale dala jsem se do zakázkové výroby šperků. No, zní to honosněji, než o co se ve skutečnosti jedná. Ve skupině Vatanai na FB se strhla touha po náušnicích s labyrintovým přívěskem, já se nabídla a najednou tu mám kopu objednávek, které musím roztřídit, spárovat a nesplést! Nejvtipnější je, že se sešlo tolik zájemkyň, že pro nás Koralky.cz musí udělat extra objednávku přívěsků, protože tolik jich na skladě neměli dohromady snad poslední půl rok. Tak teď čekám balík komponentů, zálohovou fakturu na přívěsky a zatím si dělám pořádek v tom, kdo co chce a kam to budu posílat. Mimoto proběhla uzávěrka soutěže New Weird a teď jede hodnocení povídek, do kterého se musím taky pustit, a potom to celé vyhodnotit. Plus ještě ten minulý ročník předloni, kterej jsem nějak nezvládla. Když si to takhle sepíšu, maličko jde na mě stres =D

Ono toho zase není tolik, ale ve volných chvílích, kdy SatAndílek spinká, prostě vezmu počítač a dělám, co se dá. Někdy se nedá dělat nic, protože ji mám na ruce a jsem ráda, že aspoň běží televize. A někdy, i když to už jsem dlouho neudělala, si jdu lehnout s ní.

Tomuhle tedy říkám blogový zápis. Všichni už spí, za oknem se sbírá orkán a já tu datlim do !podsvícené! klávesnice. Zatím jsem upravila těch pár článků, které jsem tu už publikovala (přidala jsem nějaké fotky a zrušila jsem u článku 11 kroků ke zvládnutí dětského pláče – tahák ke stažení nutnost vyplňovat mail, pdf si prostě můžete rovnou stáhnout). A v hlavě mi běží, co všechno bych ráda letos ještě udělala (většina by byla ideální ještě v listopadu):

  • živnosťák a jak to bude dál
  • DIY diář 2019 (velký plány, který doufám neztroskotaj na nákupu nějakýho úžasňáka od Albi, jako každej rok)
  • najít si copywriterskou zakázku (třeba tím, že napíšu ukázkový text na zadání, které už mám v mailu!)
  • objednat dárky vánoční a sváteční a narozeninové (jo, ještě do konce roku tu mám jeden svátek a jedny narozeniny)
  • vyhodnotit New Weird a rozeslat výhry
  • uklidit si stůl, respektive, najít stůl
  • vyrobit a rozeslat labyrintové šperky (na to se těším, jedny si budu dělat i pro sebe)

Tak to by snad bylo všechno. Do starého diáře jsem si zakroužkovala své publikační dny a trochu se mi ulevilo, že jsem prošvihla jen jeden. Sice to bylo takové hezké datum, 10. 10., ale to se už nedá nic dělat. Budu jen doufat, že pátej zub, kterej už na mě dva dny kouká z horního patra, vyleze bez větších komplikací.

Tak se zatím mějte pěkně, pořádně se oblíkejte a hlavně se nenechte vyvést z míry vánoční výzdobou v obchoďácích – máme ještě dva měsíce!

4 komentáře u „Jak jsem málem zapomněla, že (a proč) píšu blog“

    1. On se mi nezjevil ani v administraci! Bylo tu automaticky nastavené, že všechny komentáře se musí schválit a já to nepřenastavila… =)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *