Adventní rozjímání

Tenhle blog jsem si založila v nějakém šťastném meziobdobí, dítě bylo hodné a zdravé, já vyspaná, muž vyspanej, pes v klidu. Byla jsem plná ideálů a síly k tomu snad inspirovat a podporovat druhé. Kde že ty loňské sněhy jsou… No tam, přesně tak. Nastal čas adventního rozjímání a je nutné si přiznat, že růžové brýle nového snu jsou super, ale časem je potřeba je sundat, nebo minimálně přeleštit.

Mráček…

Nechci si stěžovat, vždycky může být hůř. I když o půl druhý ráno, po sotva hodině „spánku“ je to těžké nezapomínat. Snažím se si vždycky vštípit, že nejdůležitější je, že je malá K zdravá. Na tomhle nebi se objevil mráček na konci listopadu, kdy jsme si týden poležely v nemocnici. Někde si uhnala zánět močáku. Záměrně říkám „někde“, protože mi prostě nikdo neřekl, od čeho to může mít. Byla to E. coli. Ale podle doktorů to mohlo být:

  • z látkových plen – přebaluju fakt často a peru podle návodu, ale co jsme se vrátily z nemocnice, je na jednorázu, protože nějak nemám nervy se k látkovejm vrátit
  • z plavání – nedostatečná hygiena vody (že jsem to teda nechytla taky?), prostydnutí (voda teploučká, vzduch teploučkej, já tak pomalá, že jsme stihly třikrát uschnout, než jsme se vydaly k autu…); jo a plavání nám na půl roku pro jistotu úplně zakázali
  • kupodivu vůbec nikdo nezmínil prochladnutí od podlahy, o kterém jsem se já domnívala, že za to stopro může

Ale z nemocnice jsme se vrátily, týden doma jsme dávali antibiotika (íčka jsou správně, doma pomáhala celá rodina, fakt jí to nechutnalo) a teď jedeme už jen na probiotikách. A teda déčko, jako už od narození. Jo a vlastně ještě začínáme s léčbou anémie a nafasovali jsme kapičky železa. A od ledna budeme docházet do nefrologické poradny, aby hlídali ty maličké ledviny.

To by byla malá K. Teď pes.

Prošvihla jsem termín očkování leptospirozy (byl to stejnej termín jako nemocnice a po pravdě v důležitosti hodně nízko), ale to je v pohodě, za tři tejdny jí přeočkujou znova a dobré. Ale k tomu jí našli bouličku na mléčné žláze, paradentozu a taky slepne. No… Termín máme na třetího ledna, to dostane přeočkování a udělá se krevní obraz, kterej ukáže, jak to bude dál. Když bude dobrej, půjde na čištění zubů a vyndání bouličky. Ta se pošle do laborky a podle toho se bude postupovat s léčbou dál. Když bude blbej, tak kdo ví…

A nakonec já.

Endometrioza je už stará známá, problém je, že od června vyrostla od víc jak dva centimetry. Takže hnedka v lednu ji chtějí vyndat. Ve středu 12. 12. jsem si nechala natočit EKG, v pondělí jdu na krev, ve čtvrtek pro výsledky. A osmého ledna se jdu ubytovat do nemocnice. Vzhledem k tomu, že pořád kojím, tak toho osmého ještě půjdu večer domů, devátého dorazím ráno na lačno, nechám se kuchnout, vyspím se v nemocnici a pak šup domů. Zní to krásně, ale fakt se toho děsím.

Nejhorší je, že začínám pochybovat, jestli se nechat operovat ve fakultce… Nemám jet radši zase do Prahy? Nebo třeba hradeckej Sanus? No nevím. Na jednu stranu už jsem objednaná, na druhou stranu mi ani nedokážou říct, kdo bude operovat.

Zamlžené brýle.

A kde teď sehnat motivaci k psaní? Jasně, zrovna píšu a baví mě to. Ale moje snaha psát za peníze je někde hluboko pod nánosem nemocí, balení dárků a děšení se budoucnosti. Sice jsem si zvládla zařídit živnosťák a dokonce vystavit první fakturu, ale s takovou mám strach, že bude i poslední.

Vlastně jedna pozitivní psací věc se mi podařila. Vytvořila jsem si diář! Komplet od základů jsem si napsala diář na rok 2019. Teda kromě jednoho listu, kterej jsem náhodou sehnala v papírnictví a je na něm přehled celého roku. Na příští rok si seženu sešit s puntíkama, tenhle první diář jsem psala na čistý papíry a bylo to těžké.

Ještě k dárkům. Letos je to ještě klasika, ale do příštího roku bych ráda zavedla novou „tradici“. Obálkový systém, kde si každej do obálky na společnou nástěnku dá litřík a seznam a hotovo. Útrata pod kontrolou, každej má svý jistý a stromeček nebude zavalenej haldou dárků a dárečků, který sice potěšej, ale pak se z nich stane lapač prachu. Navíc máme v rodině i takové „případy“, kteří chtějí vidět každý rozbalený dáreček a to se pak děsně táhne! Být to na mě (a teda nemít děti), tak se na celý dávání dárků vykašlu a spokojím se s pořádnou žranicí. Kuřecí řízeček (maso chci časem vypustit, ale letos to ještě nebude), bramborovej salát a mísa vanilkovejch rohlíčků <3

Končíme =)

A to by bylo pro dnešek vše. Mezi příštími články, doufejme ve slibovaných dvoutýdenních termínech, čekejte pár receptů, pár fotek a pár reportáží =)

Klidné svátky
a šťastný vstup do nového roku
vám přeje vaše Mrcha Katka! <3

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *