Jak jsem málem zapomněla, že (a proč) píšu blog

Začátek měsíce byl opravdu hrozný. Malému SatAndílkovi se vyklubaly první zoubky. Dva a dva, vypadá jak malinkatej králíček. Naštěstí se to obešlo bez teplot, ale průjem a jako bonus krásnej soplopád se i tak postarali o krušné chvilky. Víte, co bylo nejhorší? Spaní… Už jsme byly na celkem slušné cestě kvalitního spánku, takže tohle přerušení bylo fakt peklo. Nejen, že se častěji budila, ale kojeni v leže nestačilo, potřebovala zvednout a pohoupat. Někdy dokonce ani nechtěla kojit, ale jenom pochovat. Bohužel dost trvalo, než mi to došlo. Jednu noc jsme se dokonce ve tři ráno museli všichni přesunout do ohrádky a hodinu a půl si hrát, než se uklidnila a znovu usnula.

Pokračování textu Jak jsem málem zapomněla, že (a proč) píšu blog